sobota 14. července 2018

It Girl


Přišel mi nový katalog Knižního klubu a kromě knih, které mi do oka padly už před časem, jsem si objednala novinku, nesoucí název It Girl. Prostě kniha pro holky o tom, jak být holkami. Manuál o šminkách, s tipy jak žít blíž přírodě a používat BIO produkty. Ach jo, takových knih jsem četla dvanáct do tuctu a žádná mě nepřesvědčila, abych nějak změnila svůj styl. Já jsem já a tak to taky bude. I když… co když zrovna tahle obsahuje něco, co jsem ještě jinde nenašla?

pátek 13. července 2018

Stalker


Nikdy tě ani nenapadlo uvažovat nad tím, že by tě někdo mohl sledovat. Proč taky? Kdo by se namáhal sledovat obyčejného člověka? Bezvýznamného?
Přemýšlej!  Nikdo tě nenapadá?
Vím o tobě všechno: kdy a kde ses narodil, znám tvoje přání, sny, touhy i strachy… Člověče, já bych ti mohl vyprávět dokonce i to, co ses rozhodl zapomenout.
Jak to všechno vím?
Pamatuješ, jak jsi se vracel nad ránem z klubu? Sám.  A zkrátil sis cestu přes park. Jediný člověk široko daleko… Tam, jak rostou ty tři keře, jsem na tebe čekal. Chtěl jsem si s tebou promluvit, ale ve tvém stavu mi to nakonec přišlo zbytečné. Stejně s tebou dřív nebo později budu mluvit… Rozmyslel jsem si to na poslední chvíli. Dávno jsi keře minul. Listí zašumělo, jak jsem se dal na ústup tmou a ty? Ani sis toho nevšiml.  Neotočil ses… nepřišlo ti divné, že se větvičky hýbou, když je bezvětří…
Nebo tehdy, když jsi odcházel z kina. Vážně jsi za sebou neslyšel kroky? Splývaly s tvými, šel jsi k autu, sedl sis za volant a nastartoval. Měl jsem co dělat, abych nastoupil. Myslel jsem, že ti cestou zaklepu na rameno.  Už bylo na čase, abys mě poznal…
Místo toho jsi zastavil na kraji obce. Vystoupil jsi a vyrazil do škarpy. Byl jsi tam moc dlouho na to, aby ses… stopoval jsem ti to na palubní desce. Pak mi došla trpělivost.  Zabouchl jsem dvířka a znělo to skoro jako výstřel.
Vzpomínáš?  Pokrčil jsi rameny: „Asi myslivci.“ a zapnul sis poklopec.
A co teprve tehdy, když jsi na výletě zabloudil ve skalách a v jednu chvíli se ti zdálo, žes na kraji cesty viděl postavu? Nikdy jsi to nikomu neřekl.  Tvrdil jsi, že jsi zpanikařil.  A nezmínil ses ani o dopisu, který jsem ti tam nechal. Nešel jsi s tím na policii. Vím všechno, ale stále nechápu, proč? Vždyť jsi to mohl brát jako výhružku a já tě přitom jenom varoval.  Napsal jsem ti: Připrav se, už se brzy setkáme a doufal jsem, že to pochopíš. Marně. Dál sis žil Jako dřív.
Ale teď… Tři… Dva… Jedna…
Nelekej se. Věděl jsi, že jsem to já. Od samého začátku sis tím byl jistý, jen sis to nechtěl připustit…
Vždycky přijdu.  Pro každého.


čtvrtek 12. července 2018

Zakázaná hra – Doupě


V jednom z minulých knižních článků jste si mohli  přečíst o první části série Zakázaná hra,  jejíž autorkou je L. J. Smith, tedy ta samá osoba, která napsala Upíří deníky. V knihovně jsem si rovnou půjčila celou trilogii (Lovec, Doupě a Inferno), protože kde bych sháněla další díly, kdyby se mi série náhodou zalíbila? K úvodní knize jsem sice měla trochu výhrady, zato druhý díl jsem si přečetla během pár hodin. Tak mě napadá, jestli to nebude tím, že jsem si román vzala s sebou na brigádu a byla to jediná možnost, jak se zabavit, když už nebylo co dělat?

středa 11. července 2018

Zeleninový bulgur


Jenom aby bylo jasno a nedošlo ke zbytečným nedorozuměním: ještě nedávno jsme netušila, co to ten slavný bulgur je, ani co všechno by se z něj dalo připravit. Jako obvykle jsem hledala trochu inspirace na Internetu (když už jsem si ho koupila, mohla bych ochutnat) a nakonec jsem si stejně recept dotvořila podle svého. Neříkám, že je to čistě můj výtvor, třeba někde podobný recept existuje a kdybyste se hodně snažili, jsem si jistá, že odhalíte i okoukané recepty. Ale to teď není podstatné…

úterý 10. července 2018

Cizinec


Knihy Ursuly Poznanski můžu, ale stejně jsem dlouho váhala, než jsem si pořídila její letošní novinku Cizinec. Hlavním důvodem bylo, že na knize nepracovala sama, ale vytvořila autorskou dvojici s Arno Strobelem, spisovatelem, o jehož existenci jsem neměla ani tušení. Anotace sice slibovala čtení, na jaké jsem od Poznanski zvyklá – cosi na pomezí krimi a psychothrilleru, jenže s přítomností druhého autora jsem se nemohla smířit. Co když se mi jeho styl nebude líbit?

Ivana Nováková: Pohádky o čarodějích

Čím jsem starší, tím radši čtu pohádky. Tedy… pohádky, v žádném případě bych netvrdila, že by se kniha s titulem Pohádky o čarodějích da...