pátek 13. července 2018

Stalker


Nikdy tě ani nenapadlo uvažovat nad tím, že by tě někdo mohl sledovat. Proč taky? Kdo by se namáhal sledovat obyčejného člověka? Bezvýznamného?
Přemýšlej!  Nikdo tě nenapadá?
Vím o tobě všechno: kdy a kde ses narodil, znám tvoje přání, sny, touhy i strachy… Člověče, já bych ti mohl vyprávět dokonce i to, co ses rozhodl zapomenout.
Jak to všechno vím?
Pamatuješ, jak jsi se vracel nad ránem z klubu? Sám.  A zkrátil sis cestu přes park. Jediný člověk široko daleko… Tam, jak rostou ty tři keře, jsem na tebe čekal. Chtěl jsem si s tebou promluvit, ale ve tvém stavu mi to nakonec přišlo zbytečné. Stejně s tebou dřív nebo později budu mluvit… Rozmyslel jsem si to na poslední chvíli. Dávno jsi keře minul. Listí zašumělo, jak jsem se dal na ústup tmou a ty? Ani sis toho nevšiml.  Neotočil ses… nepřišlo ti divné, že se větvičky hýbou, když je bezvětří…
Nebo tehdy, když jsi odcházel z kina. Vážně jsi za sebou neslyšel kroky? Splývaly s tvými, šel jsi k autu, sedl sis za volant a nastartoval. Měl jsem co dělat, abych nastoupil. Myslel jsem, že ti cestou zaklepu na rameno.  Už bylo na čase, abys mě poznal…
Místo toho jsi zastavil na kraji obce. Vystoupil jsi a vyrazil do škarpy. Byl jsi tam moc dlouho na to, aby ses… stopoval jsem ti to na palubní desce. Pak mi došla trpělivost.  Zabouchl jsem dvířka a znělo to skoro jako výstřel.
Vzpomínáš?  Pokrčil jsi rameny: „Asi myslivci.“ a zapnul sis poklopec.
A co teprve tehdy, když jsi na výletě zabloudil ve skalách a v jednu chvíli se ti zdálo, žes na kraji cesty viděl postavu? Nikdy jsi to nikomu neřekl.  Tvrdil jsi, že jsi zpanikařil.  A nezmínil ses ani o dopisu, který jsem ti tam nechal. Nešel jsi s tím na policii. Vím všechno, ale stále nechápu, proč? Vždyť jsi to mohl brát jako výhružku a já tě přitom jenom varoval.  Napsal jsem ti: Připrav se, už se brzy setkáme a doufal jsem, že to pochopíš. Marně. Dál sis žil Jako dřív.
Ale teď… Tři… Dva… Jedna…
Nelekej se. Věděl jsi, že jsem to já. Od samého začátku sis tím byl jistý, jen sis to nechtěl připustit…
Vždycky přijdu.  Pro každého.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Ivana Nováková: Pohádky o čarodějích

Čím jsem starší, tím radši čtu pohádky. Tedy… pohádky, v žádném případě bych netvrdila, že by se kniha s titulem Pohádky o čarodějích da...