Sebastien De Castell: Série Divotvůrce

Loni v létě jsem se rozhodla, že si přečtu aspoň první díl Divotvůrce. A důvod? Docela prostý: Sebastien De Castell byl hostem Humbookfestu. Jenomže v knihovně byl tou dobou naprosto rozebraný a kdybych si ho rezervovala, stejně bych ho přečíst nestihla, tak jsem to nakonec vzdala. Až letos...

...vyšel třetí díl série a v knihovně jsem ho objevila mezi prvníma. Ale číst pokračování příběhu, když nevím, co se dělo před tím? Inteligentně jsem si půjčila celou řadu a doufala jsem, že si domů nenesu zajíce v pytli. Výsledek? Příjemné oddechové fantasy, které mi bůhvíproč připomíná starověké Řecko. Nijak zvlášť mě neohromilo, na druhou stranu ani neurazí, ale podle recenzí ostatních čtenářů jsem čekala něco víc.

První díl – Divotvůrce – mě celkem dlouho nudil. Příběh mě začal zajímat v okamžiku, kdy se Kellen seznámil s Reichisem, do té doby mi všechny kapitoly přišly jako zbytečně rozvleklý úvod k... ani pořádně nevím, čemu. O nějaké vzrůšo se místy postarala Ferius, argosanská kartografka, která si mě okamžitě získala svou nezdolností, ale jinak? Nešlo mi do hlavy, co na sérii všichni vidí a proč ji tolik vychvalují, když jsem se musela silou vůle přesvědčovat, abych ji hned nešla vrátit.

Druhá kniha – Černé znamení – je zatím v sérii moje nejoblíbenější, jestli se o ní tak dá mluvit. Líbila se mi o trošičku víc než jednička, i když je pravda, že mě rozčilovalo, jak se ke Kellenovi, Ferius a Reichisovi přidávali další psanci. I bez toho byli dost nápadní a potulování se v zemi nikoho v procesí jim logicky moc bezpečí nezajistilo. V každém případě jsem našla zajímavý citát a začala jsem se těšit na třetí díl, který...

… se jmenuje Kouzelnice a jestli jsem si na konci Černého znamení oddechla, že ostatní utečence nechal Kellen v Sedmi píscích, zklamal mě hned začátek. A přitom kniha podle anotace vypadala zajímavě, skoro až steampunkově. Hlavní hrdinové zase cestovali v rozrůstající se skupině, schylovalo se k válce a Kellen se pokoušel zachránit život své kamarádky. Docela zajímavý námět, chce se mi napsat, děj od začátku pěkně běžel, ale nakonec si sedl na zadek a odmítal se (až na pár posledních kapitol) pohnout. Takže jsme tam, co na začátku. Jen tentokrát si mě De Castell nedokázal udobřit, protože se snažil oddělat moje oblíbené postavy.

V každém případě má vyjít ještě čtvrtý díl, na který jsem vážně zvědavá. Všimla jsem si totiž, že první tři díly série většinou bývají napínavé a přinesou něco zajímavého, zatímco ty pozdější působí, jako by byly napsány jenom pro peníze. Ale když mám k příběhu od začátku výhrady, se čtvrtým svazkem se to asi nijak výrazně nezmění.