Estelle Maskame: Víš, že tě miluju?
Kniha
s názvem Víš, že tě miluju? mi
hned na první pohled evokuje nějaký těžce romantický příběh.
Hlavní hrdinové se budou cicmat v autě, v pokojíčku, v obýváku,
až rodiče nebudou doma a o nějakém napínavém příběhu si budu
moct leda tak nechat zdát...
S tímhle vědomím jsem ke knize přistupovala a nebylo mi jasné,
proč jsem si ji vlastně v knihovně půjčila. Jasně, chystala
jsem se na letošní Humbook, kde měla být Estelle Maskame hostem a
já tam nechtěla být za úplného hlupáka, ale to neznamená, že
jsem si musela půjčit rovnou všechny díly DIMILY série. Copak by
mi nestačilo si jenom přečíst na Internetu články několika
blogerů, abych si o knihách udělala obrázek? Nestačilo! Všichni
na ni pějí samou chválu a já prostě musím pochopit, proč? Po
půjčení z knihovny mi kniha nějakou dobu ležela na poličce a
nebyla jsem schopná se odhodlat k jejímu přečtení, ale jak se
blížil konec září a s ním datum nutnosti knihu vrátit, mi nic
jiného nezbývalo.
Takže, co víme? Šestnáctiletá Eden přijíždí na prázdniny do
LA, kde žije její otec se svou novou rodinou. Tři roky se neviděli
a Eden hned po příjezdu získá trojici nevlastních bratrů.
Jestli předtím počítala s tím, že bude celé léto hlídat
batolata, šeredně se mýlila – všichni tři jsou puberťáci a
nejvýraznější Tyler ji nepřestane udivovat. Začínají dva
měsíce plné večírků, romantiky i nesplněných představ.
Aha, takže bez romantiky se to nejobejde! Měla jsem pravdu! Celých
úvodních sto stránek jsem si tohle opakovala. Kdyby mohlo být po
mém, klidně bych je zkrátila a nacpala do nějaké desítky, to by
pro základní pochopení hrdinčina nového životního stylu mohlo
stačit. Koho zajímá kdo s kým chodí, kdo se s kým rozešel a
kde a pláži mají nejlepší kafe? Rozjezd za moc nestál a vážně
jsem měla nutkání knihu hned druhý den odnést zpět do knihovny,
aby si ji půjčil někdo jiný. Třeba by se mu líbila víc.
Ne, neudělala jsem to. Nebyl vlastně nakonec ani důvod. Otočila
jsem stránku, přišla nová kapitola a mezi Eden a Tylerem
přeskočila jiskra. Co na tom, že jsou nevlastní sourozenci?
Nemají společného ani jednoho z rodičů, tak přece není co
řešit... Naopak, věcí k řešení se najednou objevilo víc než
dost. Tyler je nonstop v lihu, sem tam si život proloží jointem a
jak Eden postupně zjišťuje, neváhá si ani příležitostně dát
koks. A pak, ta jeho povaha! Agresivní, neustále naštvaný
mladíček,který by si zasloužil pár facek. Nebo ne? Proč se tak
chová? A co tají, když se na Eden dívá zářícíma očima?
Kniha má perfektně vystavěný příběh ve stylu antického
dramatu, je poznat, že Estalle Maskame má řemeslo nastudované a
ví, jak jednotlivé kousky pospojovat dohromady, aby vytvořily
líbivý celek. Klidně bych se skoro vsadila, že aspoň něco z
příběhu zažila na vlastní kůži, chce hodně mluvit, a tak do
děje zakomponuje drogy, alkohol, sex, krádeže a domácí násilí.
Ničemu z toho nedá hlavní důležitost a témata se na sebe vrší
a vrší... Možná za to může nízký autorčin věk (první verzi
prý začala psát už v jedenácti letech) a jistá nevypsanost, což
se časem určitě změní. Neváhám se přimluvit za to, aby text
chvíli nechala v šuplíku, za měsíc si ho znovu přečetla a
proškrtala nadbytečné části. Chápu, že to málokterý autor
dělá s nadšením, ale příběhu by to podstatně pomohlo. Takhle
jsem místy měla pocit, že neví jak dál, má tvůrčí krizi a
proto jen tak něco hodí na papír, on si toho přece nikdo
nevšimne...
Svým způsobem knihu chápu. Dokonce ji ani moc neberu jako
oddechové čtení pro bláznivé teen holky, ale přesto by chtěla
ještě trochu doladit. A že jsem si vyčítala půjčení dalších
dílů? Víte co? Možná se do nich pustím. Jen si teď dám jednu
nebo dvě knížky jiného žánru.
Komentáře
Okomentovat