čtvrtek 12. dubna 2018

Na lovu


Je víc než pravděpodobné, že bych existenci téhle knihy přešla bez povšimnutí, nebýt toho, že jsem na ni narazila na Goodreads.com. byla jsem zvědavá, jak dobře dokáže autorka přetavit známou pohádku Kráska a Zvíře v román a jestli mu vůbec dá nějakou přidanou hodnotu, nebo jenom opíše základ a vymyslí si nějakou omáčku kolem, aby získala potřebný rozsah?

Osobně jsem to tipovala spíš na druhou možnost a první kapitoly mě v tom utvrzovaly. Vůbec se to pohádce nepodobalo a ani v nejmenším mě nezajímalo, kde Jeva se sestrami bydlí, nebo že je dvorní dámou baronky. A k tomu ten překlad! Uf, to se vůbec nedalo číst a polovina textu absolutně nedávala smysl. Opravdu jsem uvažovala, že knihu odložím a skoro určitě vykážu z domu, takže je mi záhadou, proč jsem to neudělala?
Pak se zhruba ve třetině něco zlomilo. Události dostaly spád, začaly se objevovat pohádkové motivy a dokonce se zlepšila i jazyková stránka. Konečně jsem si děj mohla začít vychutnávat. Jestli si myslíte, že od teď budu psát v samých superlativech, tak na to zase pěkně rychle zapomeňte, nebo si najděte jiný knižní článek.
Prostřední část mě sice bavila nejvíc ze všech, ale vypadala jako pohádkový slepenec a obsahovala nejvíc faktických chyb. Už jste někdy použili lék na zlomeniny? Nebo jste snad zapalovali oheň pomocí vlněného(!) troudu? Jen tak mimochodem: troud je suchý rostlinný materiál (ověřovala jsem si to, abych tady nepsala hlouposti). Abych jenom nekritizovala, v téhle části jsem našla náznaky, které z pohádky udělaly vesměs moderní dílo: známky domácího násilí, události připomínající stockholmský (nebo spíš limský) syndrom, pověsti o vlkodlacích… stačí si vybrat, co z toho vás nejvíc zajímá a sledovat jenom tuhle linku. Dokonce i směs pohádek byla nakonec celkem zajímavá (a Spoonerová je nepoužila, aby se mohla pyšnit, kolik příběhů zná, ale měla pro ně víc než dobrý důvod). Já sama jsem se bavila hledáním souvislostí mezi jednotlivými hrdiny, ale nejsem si jistá, jestli autorčiny kombinační schopnosti ocení dnešní náctiletí čtenáři. Děj totiž zasadila (podle doslovu) do středověkého Ruska a vydatně odkazuje na sbírku pohádek Krása nesmírná. Jako malá holka jsem si ji nechala předčítat a už tenkrát nebyla příliš populární.
Vždycky jsem si myslela, že pohádka o Krásce se odehrává v bezejmenné pohádkové zemi, všechno začíná růží, kterou chce kupec z cest přivézt své dceři a ta se nakonec dobrovolně vydá do rukou Zvířete. Jo, asi bych si měla co nejdřív sehnat pohádky a přečíst si původní příběh (i když si myslím, že bude víc verzí). Možná by bylo nejlepší, kdybych si pohádkové znalosti osvěžila ještě dřív, než jsem se pustila do románu, jenže na to už je pozdě.
Název Na lovu mi pro tuhle knihu přijde ohromně přiléhavý. Veškeré události jsou součástí honu, čtenářovým úkolem je pouze odhalit, kdo je lovec a kdo kořist.  Má vůbec někdo z hrdinů aspoň nepatrnou šanci jít si za svým snem a žít tak, aby byl šťastný?
Víc neprozradím, to už by zavánělo spoilerem, ale mám pocit, že tahle kniha zase trochu rozvíří veřejné mínění. Někdo z ní bude nadšený, další jí nebude moci přijít na jméno. Sama si ještě nejsem jistá, kam budu patřit já. Dejte mi ještě pár dní…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Recenze: Pět domácích prostředků nahradí celou drogerii

Tohle je už kdovíkolikátá verze článku. Radši jsem je přestala počítat, protože kniha Pět domácích prostředků nahradí celou drogerii z ...