Na lovu
Je víc než pravděpodobné, že bych existenci téhle knihy přešla bez
povšimnutí, nebýt toho, že jsem na ni narazila na Goodreads.com. byla jsem
zvědavá, jak dobře dokáže autorka přetavit známou pohádku Kráska a Zvíře v román a jestli mu vůbec dá nějakou přidanou
hodnotu, nebo jenom opíše základ a vymyslí si nějakou omáčku kolem, aby získala
potřebný rozsah?
Osobně jsem to tipovala spíš na
druhou možnost a první kapitoly mě v tom utvrzovaly. Vůbec se to pohádce
nepodobalo a ani v nejmenším mě nezajímalo, kde Jeva se sestrami bydlí,
nebo že je dvorní dámou baronky. A k tomu ten překlad! Uf, to se vůbec
nedalo číst a polovina textu absolutně nedávala smysl. Opravdu jsem uvažovala,
že knihu odložím a skoro určitě vykážu z domu, takže je mi záhadou, proč
jsem to neudělala?
Pak se zhruba ve třetině něco
zlomilo. Události dostaly spád, začaly se objevovat pohádkové motivy a dokonce
se zlepšila i jazyková stránka. Konečně jsem si děj mohla začít vychutnávat. Jestli
si myslíte, že od teď budu psát v samých superlativech, tak na to zase
pěkně rychle zapomeňte, nebo si najděte jiný knižní článek.
Prostřední část mě sice bavila
nejvíc ze všech, ale vypadala jako pohádkový slepenec a obsahovala nejvíc
faktických chyb. Už jste někdy použili lék na zlomeniny? Nebo jste snad
zapalovali oheň pomocí vlněného(!) troudu? Jen tak mimochodem: troud je suchý
rostlinný materiál (ověřovala jsem si to, abych tady nepsala hlouposti). Abych jenom
nekritizovala, v téhle části jsem našla náznaky, které z pohádky udělaly
vesměs moderní dílo: známky domácího násilí, události připomínající
stockholmský (nebo spíš limský) syndrom, pověsti o vlkodlacích… stačí si
vybrat, co z toho vás nejvíc zajímá a sledovat jenom tuhle linku. Dokonce i
směs pohádek byla nakonec celkem zajímavá (a Spoonerová je nepoužila, aby se
mohla pyšnit, kolik příběhů zná, ale měla pro ně víc než dobrý důvod). Já sama
jsem se bavila hledáním souvislostí mezi jednotlivými hrdiny, ale nejsem si
jistá, jestli autorčiny kombinační schopnosti ocení dnešní náctiletí čtenáři. Děj
totiž zasadila (podle doslovu) do středověkého Ruska a vydatně odkazuje na
sbírku pohádek Krása nesmírná. Jako malá
holka jsem si ji nechala předčítat a už tenkrát nebyla příliš populární.
Vždycky jsem si myslela, že
pohádka o Krásce se odehrává v bezejmenné
pohádkové zemi, všechno začíná růží, kterou chce kupec z cest přivézt své
dceři a ta se nakonec dobrovolně vydá do rukou Zvířete. Jo, asi bych si měla co
nejdřív sehnat pohádky a přečíst si původní příběh (i když si myslím, že bude
víc verzí). Možná by bylo nejlepší, kdybych si pohádkové znalosti osvěžila
ještě dřív, než jsem se pustila do románu, jenže na to už je pozdě.
Název Na lovu mi pro tuhle knihu přijde ohromně přiléhavý. Veškeré události
jsou součástí honu, čtenářovým úkolem je pouze odhalit, kdo je lovec a kdo
kořist. Má vůbec někdo z hrdinů aspoň
nepatrnou šanci jít si za svým snem a žít tak, aby byl šťastný?
Víc neprozradím, to už by zavánělo
spoilerem, ale mám pocit, že tahle kniha zase trochu rozvíří veřejné mínění. Někdo
z ní bude nadšený, další jí nebude moci přijít na jméno. Sama si ještě
nejsem jistá, kam budu patřit já. Dejte mi ještě pár dní…
Komentáře
Okomentovat