L. J. Smith: Lovec
Před několika lety jsem ujížděla na knihách od L. J. Smith. Nebudu vám
nic nalhávat, Upíří deníky byl tehdy
vrchol literatury, i když se časem zhoršily a postupně jsem přesedlala na něco
jiného. Autorku jsem ale pořád opatrně zpovzdálí sledovala a občas jsem si
nějaké její dílo přečetla, abych si udržela přehled. Marně, teď jsem v knihovně
narazila na její trilogii Zakázaná hra,
která u nás začala vycházet před třemi roky ve Fragmentu a já o tom neměla ani
zdání.
Hlavní hrdinka Jenny připravuje
narozeninovou patry pro svého přítele Toma a několik nejbližších kamarádů. Vinou
počasí sejde z původně zamýšlené koupačky, akce má začít za pár hodin a je
nutné vymyslet náhradní program. To dívku přivede do čtvrti s pochybnou pověstí,
kde najde obchůdek s neobvyklými hrami, které se neprodávají jen tak někomu.
Jednu z nich přinese domů a spolu s ostatními se musí postavit svým
nejhorším nočním můrám, jež se na herním plánu stávají skutečností. Dokonce při
téhle hře jde o holý život…
Nevím, co spisovatelka napsala
dřív, jestli Upíří deníky, nebo Zakázanou hru. V každém případě mi
Meredith z Deníků připomíná Dee
ze Hry, nebo obráceně. A pak Stínový muž, který si nechává říkat Julian.
Ovládaný temnotou, schopný čehokoli, jen aby dosáhl svého cíle (ano, tušíte
správně, v tomhle případě mu jde o Jenninu náklonost) a neváhá ani zničit
jejího Toma… Nepřipomíná vám to tak trochu Damona mírně kříženého se Stefanem? Mít
dva hrdiny v jednom, která z nás by odolala? Možná není tak špatné
mít za ctitele prince temnot…?
Já vím, já vím, zmínila jsem, že
je to trilogie, takže o čem by byly zbývající dva díly, kdyby Julian získal
Jenny hned v tom prvním? Třeba by autorka mohla dát víc prostoru dvojici
mladých delikventů, kteří Jenny sledují už od první stránky. Dokázali by přelstít
Stínového muže a jeho pomocníky, démonického hada a vlka? Asi by bylo zajímavé
takovou zápletku sledovat, ale spisovatelka rozehrála už jinou odvážnou partii,
která je rozhodně podstatně napínavější. Kdo vyhraje ve Hře, která ve skutečnosti
nemůže mít žádného vítěze?
Musím přiznat, že námět mě zaujal.
Zdánlivě obyčejná desková hra se stane realitou a hrdiny přenese do jiného
světa, obývaného démony, ačkoli je neuvěřitelně podobný tomu našemu. Deskovka navíc
dokáže hráče doslova pohltit a případně i zabít. Trochu i tím připomínala EREBOS – Hru, která zabíjí od Ursuly Poznanski,
ale pokud se někdo nechal inspirovat, tak spíš Ursula.
Místy by se sice z námětu určitě
dalo vytřískat o něco víc, na druhou stranu je potřeba uznat, že kniha měla víc
než příjemný rozsah (lehoučce přes dvě stě stránek) a rozepisovat se do detailů
by jí mohlo ubrat na čtivosti. I bez toho mi trvalo několik dní, než jsem
překonala úvodních padesát listů a děj se trochu rozjel.
S čím se opravdu nemůžu smířit,
je překlad. To mám vážně věřit, že na něm pracoval skutečný člověk z masa a
kostí? To si fakt nakladatel myslí, že jsem takhle naivní a zbaštím mu to i s navijákem?!
Jestli ano, tak je pořádně na omylu. Mám pocit, že uvedené jméno překladatele
není ničím jiným, než náhodně vylosovanou dvojicí slov a veškerou práci odvedl
strejda Google. Dokonce jsem ochotná tvrdit, že si knihu před tím, než šla do
tisku, nikdo nepřečetl. Jak by v textu normálně myslící člověk mohl nechat
nevhodné pády, nebo předložky, se kterými věty absolutně nedávají smysl? Kdyby se
náhodou někdy připravoval dotisk, nebo druhé vydání, opravte, prosím tyhle „drobnosti“
a příběh nebude mít daleko k dokonalosti.
Komentáře
Okomentovat