čtvrtek 1. března 2018

Z hovna bič

Nikdy jsem nepřečetla sérii Mládí v hajzlu. Pravděpodobně je to tím, že mi ji každou chvíli někdo doporučuje a nezapomene se přitom zmínit, že mě určitě bude bavit. Zkoušela jsem to, takže vím naprosto jistě, že mě určitě nebaví. Zato občas sáhnu po některém románu od C. D. Paynea, se kterými obvykle problém nemám. Teď naposled to odnesla loňská novinka z Joty, Z hovna bič.


Výchozí pozice téhle karikatury na běžný život je následující: chlapík (Danny) si chce vrznout a žádná mu nechce dát, takže se snaží udělat všechno pro to, aby dosáhl svého. V několika málo případech je to přesně naopak, ale pak se zase snaží nadměrný zájem o svoji osobu co možná nejvíc zredukovat, protože jeho kolega je na útěku před zákonem – vždyť svedl nezletilou, i když tvrdí, že to ona svedla jeho. Dannyho snahu nijak neulehčuje ani jeho vzhled, finanční hodnocení jeho práce, nebo koníčky. A k tomu ta společnost! Zhýralý svůdník, distributor jointů a úspěšná podvodnice. Autorovým cílem není nic jiného, než čtenáře pobavit, ale od první stránky do běžného života pěkně rýpe.
Čekala jsem, že kniha bude pořádně sprostá, Payne se nevyhýbá žádným tématům (jak jsem zjistila už z Brendy veliké a Neviditelnýho), ale ať začne, jak chce, pokaždé skončí u sexu. Otázkou není ani tak to, jestli nakonec k číslu dojde, ale jak se vůbec dostat do situace, kdy by k němu mohlo dojít. Hlavní hrdinové jsou obvykle tragikomické figurky, závislé přinejmenším na alkoholu, vychované v rozvrácených rodinách a aktuálně se pohybující na okraji společnosti. Často bez zaměstnání a událostmi nucené uchýlit se k těm nejradikálnějším řešením.  Takový začarovaný kruh, troufám si tvrdit a ani poslední autorův počin se pravidlu nijak nevymyká.
První čtvrtina byla opravdu jízda.  Události nabraly spád, místy byly dovedené ad absurdum a vše se více či méně točilo kolem Dannyho, který vlastně neměl ani tušení, jak se k tomu připletl. Prostředek mě trochu zklamal. Situace a vtipy se začaly opakovat, občas došlo k nějaké změně, ale spíš aby se neřeklo, než že by měla nějaký větší význam pro další děj. Naopak poslední čtvrtina zase nabrala na obrátkách, naprosto se v ní vyměnily hlavní postavy a Payne se přestal tolik vyhýbat skutečné akci, která opravdu stála za to. Přesto si ale myslím, že původně měl dvě novelky, které několika kapitolami slepil k sobě.

Jenom doufám, že se mi teď skalní příznivci nebudou chtít pomstít. Prostě to takhle vidím a i sám autor v jedné z básniček od neznámého pisálka, které jsou na konci každé kapitoly, přiznává, že nejde o žádné velké umění. Jeho cílem bylo jen pouze čtenáře pobavit. A to splnil dobře.  Bavila jsem se. I když jen z poloviny…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ivana Nováková: Pohádky o čarodějích

Čím jsem starší, tím radši čtu pohádky. Tedy… pohádky, v žádném případě bych netvrdila, že by se kniha s titulem Pohádky o čarodějích da...