Srdce Aporveru
Váhala jsem, jestli si mám vůbec tuhle fantasy novinku z Fragmentu
koupit. Kdybych měla zájem, mohla jsem se účastnit křtu, ale nijak zvlášť mě to
nelákalo. Pro koupi jsem se rozhodla teprve v okamžiku, kdy jsem knihu
viděla naživo v knihkupectví.
No… už podle obálky jsem si od ní
neslibovala nic moc. Spíš takovou oddychovku, kterou zvládnu zdolat během dne. To
se mi splnilo, ale přesto z ní nejsem nijak odvázaná: podle vydavatele je
kniha vhodná pro čtenáře od 12 let. S tím tak úplně nesouhlasím. Ne snad,
že by byl příběh nějak závadný, nebo pohoršující, ale schválně mi ukažte
dvanáctileté dítě, které by bavila sice poměrně krátká kniha, ale s kapitolami
o rozsahu několika desítek stran a navíc skoro bez akce. Čtení znesnadňuje i
spousta novotvarů, které mi mnohdy přišly dokonale nadbytečné…
Nicméně nápad byl zajímavý. Aporver
je samostatný svět s vlastními mýty a
legendami, existující na Sloupech života vysoko nad mraky. Co sloup, to jedna
obec, která má v nejbližším okolí plantáže „hospodářských“ sykon. Veškeré cestování
probíhá po mostech spojujících obce, ale žádný z nich nevede až do bájného
Ecidilu, místa, kde začal život. Aporver je místo opravdu zvláštní, veškerou
faunu a floru tu obstarává bezpočet sykon (v závěrečném herbáři jsou zobrazeny
jako rostliny, ale mně spíš připomínají zvířata, nebo nějaké křížence) a právě
ty jsou největším problémem světa. Divoké sykony přilétají neznámo odkud, jsou
skvěle vybavené pro boj s lidmi a terorizují veškeré obyvatelstvo. Jak se
zdá, jediní, kdo proti nim mají šanci, jsou vesničan Rolan a měšťanka Prin.
Celou dobu jsem měla tendenci
hlavní hrdince říkat Prim. Ničím jiným než jménem mi Hunger Games nepřipomínala, ale stejně mi to nepřijde jako
nešťastnější volba. A pak ty rostliny s chapadly, útočící na lidi. Nepřipomíná
vám to sci-fi příběh Den trifidů? Už jsem
jenom čekala, kdy lidstvo záhadně oslepne a začne hynout po tuctech. Místo toho
si David Šenk vymyslel neléčitelnou chorobu, takže jsem měla, myslím oprávněně,
důvod doufat, že na letité sci-fi zapomněl.
Postupem času přišla další rána:
mohla to být velkolepá bitva s divokými sykonami na hradbách Severtu. A nejenže
nebyla (zajímavou by se mohla stát možná ve filmovém zpracování), ale zase jsem
si vzpomněla na Trifidy. Tam k boji
došlo u drátěného plotu, tady na opevnění; tam byly rostliny likvidovány
plamenomety, tady speciálními pomůckami domácí výroby chrlícími oheň. Jaký je v tom
rozdíl?
Srdce Aporveru se nakonec dalo číst, ale myslím, že zase nějakou
dobu po fantasy nesáhnu. Chce to teď oddychovku jiného žánru, než se dočkám
vydání druhého dílu. Zatím můžu doufat, že se (aspoň) trochu rozjede a najde si
vlastní cestu. Pak bych byla spokojená…
Komentáře
Okomentovat