Praha Karla IV. v domě U zlatého prstenu

Z předchozího článku víte, že jsem do domu U Zlatého prstenu zavítala hlavně kvůli výstavě o středověkém oblékání Pražanů. Teprve na pokladně jsem zjistila, že se za jedno vstupné dostanu i do stálé expozice s názvem Praha Karla IV.

Hned začátek byl zajímavý: průchod nízkou klenbou a kolem se proháněli jezdci ze schované promítačky. Pak následoval sál se základními informacemi o vládě Otce vlasti a od kurátorky jsem dostala sluchátka. Vzápětí jsem vyrazila do dvou pater, ale  výstava mě nijak zvlášť nenadchla.

Důvod? Dotykové panely se zajímavostmi sice byly dobrý nápad, jenže já chtěla slyšet především úvod, abych věděla, co na zobrazených fotkách je a hlavně proč. To mi kurátoři nedopřáli: kdykoli jsem se zaposlouchala, přiskočili a snímek mi přepli. Nakonec jsem se omezila jen na čtení klasických výstavních panelů, a když jsem si chtěla poslechnout něco navíc, pečlivě jsem se rozhlížela, jestli v dohledu není nějaký další snaživý zaměstnanec muzea.

Jako nejšťastnější mi nepřišlo ani řešení prostoru.  Průchody mezi jednotlivými částmi byly tmavé, nasvícené barevně jako přes sklíčka v kaleidoskopu – až teď zpětně mi dochází, že to snad mělo představovat vitrážová okna, ale necítila jsem se v takovém prostoru dobře. A navíc je to plýtvání místem, kam by se jinak vešlo pár vitrín.

Na rovinu: při prohlížení exponátů jsem pořádně otupěla. V podstatě tam nebylo nic zajímavějšího, než sochy a další kamenné prvky.  Z prohlídky ve stylu „kámen, kámen, zase a další“ mě občas vytrhly modely stavebního vývoje Pražského hradu a Prahy, na kterém bylo vysvětleno, kam a jak město za Karla IV. expandovalo.

Kritizuju možná víc, než je ve skutečnosti nutné, ale zmíněné věci mě opravdu odradily. Příště by to chtělo výstavu líp uspořádat, aby nebyly stejné exponáty moc nakumulované v jednom místě a prohlídka nebyla tak ubíjející.