Pletená ponča a peleríny

Není úplně obvyklé psát recenzi o knize návodů na pletení. Co by se na ní asi tak dalo recenzovat – buď se mi modely líbí a zkusím si některý z nich vyrobit, nebo se mi nelíbí a za knihu jsem naprosto zbytečně vyhodila peníze (což bych si teoreticky ušetřila, kdybych publikaci v  knihkupectví  pořádně prolistovala. - Ale kdo říká, že jsem to neudělala?). Takže jo, koupila jsem si knihu Pletená ponča a peleríny a jo, vážně na ni píšu recenzi.

Ten nákup byl promyšlený tah, v pletení jsem naprostý nováček (popravdě, nepletu, dělám knooking, ale to je jako pletení, tedy není nutné to nijak obsáhle rozebírat) a celou tu dobu toužím uštrikovat si nějaký přehoz, který by se na podzim dal nosit místo svetru a v zimě jako další vrstva přes bundu. Sice s výrobou ponča už mám nějaké zkušenosti, pár jsem jich uháčkovala, ale ta jsou dost těžká a málo pohodlná. Chce to něco měkkého, nadýchaného, v čem se člověk cítí pohodlně a může se pěkně zachumlat. Podle toho, co vím, by mi pletenina měla tohle přání splnit, jenomže v tomhle okamžiku nastává problém: nevím, kolik ok bude potřeba na zvolenou šířku, ani jak mám jednotlivé díly tvarovat, aby byl výsledek takový, jak si ho představuju. Právě v tom by mi kniha snad měla pomoci (schválně píšu snad, ještě jsem to nezkoušela, teď pletu ponožky).

U každého modelu jsem se dočkala celkem podrobně rozepsaného vzoru. Co jsem nepochopila z popisu, dalo se okoukat z doprovodných fotek a nakonec jsem i na několika posledních listech objevila barevný rozkres na složitější vyplétané motivy a grafické znázornění daných vzorů. Vlastně se dá říct, že od teď mám v ruce všechny potřebné informace.

Na druhou stranu je pravda, že by kniha mohla být ještě trošičku přehlednější. Bohatě by stačilo veškeré rozkresy zařadit hned k odpovídajícímu modelu, aby člověk během práce nemusel pořád listovat sem tam. V závěrečné části by pak mohly zůstat jenom obecné informace o pletení – jak nahodit oka, co znamená hladce a obrace, nebo jak oka ujímat a přidávat.

Ke knize mám ještě jednu výhradu. Protože jde o překlad z německého originálu, nezlobila bych se, kdyby u názvů použitých vln byl uvedený výrobce. Nejednou se mi stalo, že dvě různé firmy nabízely přízi stejného názvu, ale odlišných vlastností. Jak si potom má člověk vybrat tu správnou? Situaci naštěstí zachránilo uvedení návinu materiálu použitého u původních modelů.   Aspoň nějaké vodítko, jak ideální přízi najít a kdyby náhodou nebyla k dostání, je možné koupit materiál u konkurence, stačí vybrat shodnou metráž a váhu.

Výsledek? Jako inspirace se kniha určitě použít dá, ale pak si každý musí zvolit, jestli se přesně bude držet instrukcí, nebo si modely upraví k obrazu svému. Fantasii se totiž meze nekladou.