úterý 13. února 2018

Než se rozhodnete pro vermikompostování…

Je to už pár měsíců, co jsem se dozvěděla o metodě vermikompostování a od té doby jsem si pohrávala s myšlenkou, že bych si mohla vermikompostér pořídit a žížaly chovat v kuchyni (a nejen v kuchyni, líbit se jim bude v jakékoli technické místnosti, kde nemrzne. Jenom jsem nikde nemohla sehnat dostatek informací, jak tyhle „mazlíčky“ (říkám jim tak, přestože se s nimi vůbec mazlit nedá a dokonce jim to škodí) chovat a žížalí násada pro mě byla nedostupná.

Pak jsem navštívila Ekodomov a odcházela jako nadšená majitelka tři sta kusů žížal, spousty mikroorganismů, pár hrstí vermikompostu a radami, jak se o kalifornské žížaly starat. Jen jsem musela svoje nadšení mírnit, abych ze žížal vůbec nějaký užitek měla.
Proč? Jak jsem se dozvěděla, mnohý začátečník do kompostéru nacpe všechen kuchyňský organický materiál, co má po ruce a rozklad pak neprobíhá tak, jak by měl. Do nově založeného „žížaliště“ nepatří kůra z citrusů, protože obsahuje silice odpuzující mikroorganismy.  A kompost bez chvostoskoků a hlístic (to jsou ty malé bílé breberky v hlíně) nefunguje správně. V prvních měsících se má krmit např. zbytky jablek, okurkami, banánovými slupkami a přihodit čajové sáčky, nebo kávový lógr. Do kompostéru rozhodně nepatří maso, kosti, lidské jídlo, mléčné výrobky a výkaly běžných domácích mazlíčků.
Aby v kompostu všechno probíhalo tak, jak má, je potřeba zajistit jeho správnou vlhkost. Nesmí být ani suchý, ani moc mokrý. Ideál poznáte snadno sami, stačí trochu kompostu nabrat do dlaně a zmáčknout. Suchý se rozpadá, příliš mokrý na omak připomíná bláto. Ideální je, pokud po zkoušce máte vlhkou dlaň. Asi jako když zalijete pokojovky a druhý den zkoušíte, jestli je to dostatečné. Vermikompost dokonce i podobně voní…
Zajímavé je, že vermikompost není jediným žížalím produktem.  Správný vermikopostér má aspoň dvě patra, přičemž do spodního odtéká hnědá tekutina (mně připomíná černý čaj), které se říká žížalí čaj a při naředění v poměru 1:4-1:10 s vodou je výborným hnojivem. Používat se může jak na zalévání pokojových rostlin, tak těch na zahradě. Důležité je zalévat co nejčerstvějším, jinak z něj vyprchají některé důležité látky a už není tak účinný (obsahuje „jen“ rozpuštěné minerály). Později jsem se ještě v příručce o kompostování dočetla, že v PET lahvích při delším skladování rád kvasí a může i vybuchnout. Nevím, takové zkušenosti ještě nemám.
Jaké jsou pořizovací náklady na kalifornské žížaly? Závisí na vaší šikovnosti a známostech. Vermikompostér si můžete vyrobit i doma např. z kyblíků od kečupu (taky jsem si vyrobila svůj vlastní, ale o tom až další článek) a násadu můžete vyškemrat u známých. Nemá smysl žížaly sbírat venku v záhoně, většinou to moc dobroty neudělá. Pokud si chcete vše potřebné koupit, ceny kompostérů se pohybují od 2 do 3 tisíc, žížalí násadu jsem pořídila za 300 Kč.

Pokud chcete žížaly začít chovat, berte tenhle článek jen jako seznámení se zajímavým živočichem a radši ještě zkontaktujte přímo kompostovací poradnu, kde se za poplatek určitě dozvíte vše potřebné.

Žádné komentáře:

Okomentovat

It Girl

Přišel mi nový katalog Knižního klubu a kromě knih, které mi do oka padly už před časem, jsem si objednala novinku, nesoucí název It Gir...