Moje sestra žije na krbové římse

Vyšla loni. Má hrozně dlouhý název. Všichni na ni pějí ódy. V knihovně se na ni čeká fronta. Zabývá se aktuálními problémy. Musela jsem si ji přečíst. Je neskutečně krátká a přitom neskutečně smutná. Nebo neskutečně optimistická. Pro ty, kdo ji ještě nečetli: ano, pořád mluvím o Moje sestra žije na krbové římse od Annabel Pitcherové.

Na to, jak je knížka tenká, jsem ji četla neobvykle dlouho, skoro měsíc.  Navíc jsem od ní čekala, jako od správné Young Adult literatury, odpočinkovou, bezduchou zábavu, těžkou romantiku a naivně nereálný (a přesto kouzelný) příběh. Tohle všechno jsem sice dostala, ale v nemalé míře se řešily mnohem důležitější záležitosti, než jak pozvat spolužačku na rande a jestli za ni – pokud pozvání přijme – zmrzlinu zaplatit, nebo radši ne. Ničemu se nedivte! Jamiemu je deset, matka před časem odešla od rodiny, s otcem (alkoholikem) a starší sestrou Jas a jejím mrtvým dvojčetem se přestěhovali na venkov a možná se všechno změní k lepšímu. Dovolím si spoiler, musím, je mi to líto (v případě nutnosti čtěte rovnou další odstavec): nezmění. Problémy ještě přibývají, když má hlavní hrdina sedět ve škole vedle jediné muslimky široko daleko. Kdyby se to dozvěděl opilý otec, byl by to vážně průšvih.

Nikdy bych od YA literatury nečekala tak silný zážitek a že ji čtu docela často. Autorka přesvědčivě vykreslila svět desetiletého dítěte, které zoufale chce ovlivnit situaci, ale nemůže. Tím, že psala v ich-formě, účinek ještě zesílila a klidně to sem veřejně uvedu: při čtení jsem si pobrečela. Je to tak, nestydím se za to.

Dalším zajímavým detailem bylo tričko se Spidermanem, které Jamie dostal k narozeninám. Prakticky beze změny ho provázelo celým příběhem, proto jsem pochopitelně nabyla dojmu, že jde o symbol postupného přerodu a možná i vyrovnání se s problémy. Jamie přece ve Spidermanovi vidí hrdinu, vzor, ke kterému vzhlíží a chtěl by se mu vyrovnat. Od téhle chvíle bude nebojácný, sebevědomý, připravený se kdykoli zastat slabšího… Jen je otázkou, jak dlouho mu to vydrží?

Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Nepamatuju si, kdy mě naposledy nějaká knížka tak zaujala a vykolejila zároveň, vždyť ani závěr nebyl takový, jak jsem předvídala. Mám pocit, že by si ji měl přečíst každý, na věku nezáleží. Možná ho nenadchne dějová linka, ale některé hlášky ho donutí zamyslet se. Zvlášť v dnešní době…

Než jsem knihu začala číst, neměla jsem vůbec tušení, že někdo jménem Annabel Pitcherová existuje. Teď jsem odhodlaná sehnat si od ní i Kečupová mračna, ale nejdřív musím zhltnout něco optimistického, protože kdo ví, co v nich na mě čeká? Problém: všechny knihy, které mám doma zatím nepřečtené, jsou buď moc depresivní, nebo moc vážné… Snad něco seženu.