Kafe @ cigárko
Tímhle okamžikem to všechno
začalo. Knížka dlouho ležela mezi dalšími
vypůjčenými svazky, a kdyby se neblížilo datum vrácení, je dost pravděpodobné, že
by tam ležela ještě teď. Nakonec jsem se odhodlala s ní začít, protože
obsahuje krátké historky, díky čemuž na mě působila jako snadné, odpočinkové
čtení.
Ne že by jím nebyla, jen mi
trvalo, než jsem si k ní našla cestu. V první chvíli jsem nechápala,
proč autorka píše o hereckém a divadelním prostředí, ale bylo to uvěřitelné,
takže proč by ne? Teprve postupně mi došlo, že je herečka (vůbec ji neznám) a
já držím v ruce knižní vydání jejího prvního roku blogování (jsem to ale
nevzdělanec). Potom jsem si zákulisní zážitky začala užívat (sama ochotnicky
hraju, většinu jejích zážitků jsem si dokázala víc než živě představit) jenom
jsem si publikované články dávkovala postupně, před spaním, aby mi vydržely co
nejdéle. Většinou jsem se do příběhů zabrala, z jednoho jich bylo
nepočítaně a spát jsem nešla v deset, jak jsem si původně plánovala, ale
ve dvě ráno, kdy jsem usnula s Kafem
@ cigárkem v ruce. Ráno pak výtisk ležel na polštáři, pod polštářem a
v jednom případě i mně na obličeji. Ano, napíšu to s jistou hrdostí:
spala jsem s Marií Doležalovou, autorkou blogu Kafe@cigárko a držitelkou
ceny Magnesia Litera.
Jsem nadšená a divím se, že jsem
po knize nesáhla dřív. Přesto jsem
narazila na pár věcí, které mě při čtení iritovaly. Málokdy si sednu s ilustrátorem.
Vina obvykle nebývá na straně výtvarníka, obecně mě obrázky při čtení ruší, a
když už v nějaké knize jsem, nejdřív si je prohlédnu, abych se pak mohla
plně soustředit na text. Ani tady jsem neudělala výjimku, ale umělec mě
převezl: bez doprovodného textu ilustrace nedávaly smysl. Obě složky se dokonale doplňovaly, což se
povede jen málokdy. Smekám.
Zatímco s prvním „nešvarem“
jsem se celkem snadno smířila, atypický formát publikace mi postupem času vadil
čím dál víc. Jistě, bezdůvodně asi zvolený nebyl, ale neskutečně špatně se
držel. Pořád jsem hledala nějakou pohodlnou polohu, abych si mohla nerušeně
číst a pořád jsem ji nemohla najít. Jakýkoli
literární požitek byl v tahu a myšlenky se mi toulaly všude možně. Pokud náhodou
někdy dojde k druhému vydání, prosím, ať přípravný tým zvolí nějaký
běžnější formát…!
Komentáře
Okomentovat