Jarní Zemědělec a Jaro s koňmi 2018
Tentokrát jsme se s mamkou na Výstaviště Lysá nad Labem chystaly
poněkud nejistě. Od loňských Květů jsme tam na žádné výstavě radši
nebyly, ale teď jsme neodolaly: vystavovat se měla nová fialová odrůda brambor,
přednášku měl mít RNDr. Václav Větvička (který se na poslední chvíli omluvil) a
dokonce byla možnost vyhrát zahradní traktůrek. Takže jsme vyrazily 22. března
na druhý den výstavy.
Vlastně by tenhle článek měl být
spíš haul než reportáž, ale nevím, jestli takový blogerský žánr existuje
(považujte mě když tak za zakladatele), proto pro jistotu zůstaneme u
reportáže… Hned u vstupu bylo jasné, že veletrh bude stát za to. Venkovní
prostranství bylo nacpané stánky (a kupodivu se většina z nich týkala
zahrady a hospodářství, žádné komerční kousky, jakých je dvanáct do tuctu),
otevřené byly všechny haly (včetně poměrně nově přistavěné „C“, kde většinou
nic není) a všude sazenice, cibulky, hlízy… jeden vystavovatel měl na prodej
kuřice (hurá, máme na něj kontakt, časem zase obnovíme chov slepic). Lákadel
spousta a peněz málo, ale kdo by s sebou tahal veškeré úspory? A když se u
většiny prodejců nedalo platit kartou, smůla. Pro nás i pro ně.
Na rozdíl od Květů nemá Zemědělec žádné
téma. Probíhá tady sice soutěž
v aranžování, letos bylo úkolem uvázat kytici pro prvorepublikovou
filmovou hvězdu. Některé nápady byly
originální, pravděpodobně se vztahovaly k určitému filmu (z nichž jsem
znala jenom Eva tropí hlouposti),
proto bych čekala, že u aranží najdu stručné vysvětlení, proč si soutěžní
skupina zvolila právě tenhle snímek a proč se rozhodla použít zrovna tenhle
materiál? Bylo by to o trochu zajímavější a člověk by výstavu neprošel
způsobem: hele, kytka! – a další! – a támhle ještě jedna! – kolik jich tady
vlastně je?
Za tématickou by se možná dala
považovat minivýstavka časopisu Zahrádkář o velikonočních zvycích. Přinejmenším
nebyla tak tuctová, jako podobně laděné projekty ve skanzenech a kromě
tradičních zvyků představovala nové moderní techniky zdobení kraslic a vyrábění
velikonočních dekorací. Tady jsem našla fotografický ráj a konečně jsem si
začala výstavu užívat.
Než jsme se od kytek dostaly ke koním,
bylo po soutěžích. Dokonce jsme ani žádné zvíře pořádně nepotkaly (jedno se
mihlo ve dveřích haly, ale to se nepočítá). Kdyby nám ráno neujel dřívější
vlak, mohly být i jezdecké fotky. Nevadí, koňácký veletrh je ještě na podzim,
třeba se mi zadaří tam…
V každém případě si u nás
Výstaviště reputaci opravilo. Nevím, jestli má Zemědělec schopnějšího
manažera než Květy, nebo jestli se nějak
změnila pravidla pro vystavovatele, takže jich o účast měl zájem větší počet,
prostě dobrá práce, víc se na to říct nedá. Doufejme, že se úroveň zase nezkazí
– v polovině dubna má být výstava Narcis,
na kterou se chystáme…
Komentáře
Okomentovat