úterý 27. března 2018

Jarní Zemědělec a Jaro s koňmi 2018


Tentokrát jsme se s mamkou na Výstaviště Lysá nad Labem chystaly poněkud nejistě.  Od loňských Květů jsme tam na žádné výstavě radši nebyly, ale teď jsme neodolaly: vystavovat se měla nová fialová odrůda brambor, přednášku měl mít RNDr. Václav Větvička (který se na poslední chvíli omluvil) a dokonce byla možnost vyhrát zahradní traktůrek. Takže jsme vyrazily 22. března na druhý den výstavy.


Vlastně by tenhle článek měl být spíš haul než reportáž, ale nevím, jestli takový blogerský žánr existuje (považujte mě když tak za zakladatele), proto pro jistotu zůstaneme u reportáže… Hned u vstupu bylo jasné, že veletrh bude stát za to. Venkovní prostranství bylo nacpané stánky (a kupodivu se většina z nich týkala zahrady a hospodářství, žádné komerční kousky, jakých je dvanáct do tuctu), otevřené byly všechny haly (včetně poměrně nově přistavěné „C“, kde většinou nic není) a všude sazenice, cibulky, hlízy… jeden vystavovatel měl na prodej kuřice (hurá, máme na něj kontakt, časem zase obnovíme chov slepic). Lákadel spousta a peněz málo, ale kdo by s sebou tahal veškeré úspory? A když se u většiny prodejců nedalo platit kartou, smůla. Pro nás i pro ně.



Na rozdíl od Květů nemá Zemědělec žádné téma.  Probíhá tady sice soutěž v aranžování, letos bylo úkolem uvázat kytici pro prvorepublikovou filmovou hvězdu.  Některé nápady byly originální, pravděpodobně se vztahovaly k určitému filmu (z nichž jsem znala jenom Eva tropí hlouposti), proto bych čekala, že u aranží najdu stručné vysvětlení, proč si soutěžní skupina zvolila právě tenhle snímek a proč se rozhodla použít zrovna tenhle materiál? Bylo by to o trochu zajímavější a člověk by výstavu neprošel způsobem: hele, kytka! – a další! – a támhle ještě jedna! – kolik jich tady vlastně je?
Za tématickou by se možná dala považovat minivýstavka časopisu Zahrádkář o velikonočních zvycích. Přinejmenším nebyla tak tuctová, jako podobně laděné projekty ve skanzenech a kromě tradičních zvyků představovala nové moderní techniky zdobení kraslic a vyrábění velikonočních dekorací. Tady jsem našla fotografický ráj a konečně jsem si začala výstavu užívat.



Než jsme se od kytek dostaly ke koním, bylo po soutěžích. Dokonce jsme ani žádné zvíře pořádně nepotkaly (jedno se mihlo ve dveřích haly, ale to se nepočítá). Kdyby nám ráno neujel dřívější vlak, mohly být i jezdecké fotky. Nevadí, koňácký veletrh je ještě na podzim, třeba se mi zadaří tam…
V každém případě si u nás Výstaviště reputaci opravilo. Nevím, jestli má Zemědělec  schopnějšího manažera než Květy, nebo jestli se nějak změnila pravidla pro vystavovatele, takže jich o účast měl zájem větší počet, prostě dobrá práce, víc se na to říct nedá. Doufejme, že se úroveň zase nezkazí – v polovině dubna má být výstava Narcis, na kterou se chystáme…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zrychlená česnečka

Určitě to znáte taky: večer přijdete domů, hladoví   máte chuť na polívku. Nechystáte se nikam do společnosti a o všechny kolem se pokou...