Asylum, Sanctum, Katakomby

Dnešní knižní článek nebude úplně obvyklý. Ještě nikdy jsem tady na blogu nevydala příspěvek, který by byl o celé sérii dohromady. Proč taky, když jsem pokaždé jednotlivé svazky četla tak, jak vycházely? Teď jsem se pustila do série od Madeleine Rouxové, jejíž první díl česky vyšel v roce 2014, druhý 2016 a závěrečný loni. Přišlo mi jedině rozumné přečíst trilogii na jeden zátah a věnovat jí jen jeden článek.

První díl, Asylum, se odehrává na letní přípravce pro budoucí vysokoškoláky. Hned první den se tu seznámí budoucí hlavní hrdinové: Dan, Jordan a Abby. Hned od první kapitoly se začínají dít zvláštní věci a vypadá to, že se všechno bude jenom zhoršovat. Trojlístek hlavních postav vinou nočních můr pořádně nespí a historie budovy, kde jsou ubytovaní, se opakuje. Asi nebyl nejlepší nápad zajistit teenagerům bydlení v bývalém blázinci… A to ani nemluvím o podivných shodách jmen hrdinů s lidmi spojenými s budovou. Byli to opravdu jejich zapomenutí příbuzní, nebo jde o pouhopouhou náhodu?

Úvodní díl mi naháněl strach. Před lety jsem ho sice četla, takže jsem věděla, do čeho jdu, ale stejně mi připadal našponovaný na nejvyšší míru. Byla jsem zvědavá, jestli Rouxová i v dalším svazku dokáže udržet laťku tak vysoko…

Druhý díl nese název Sanctum  a odehrává se jen pár měsíců po událostech  popsaných v Asylum. Trojlístek se znovu vydává do univerzitního areálu, kde během prázdnin strávil nejděsivějších pět týdnů svého života. Jejich situace se nijak nezlepšila, Abby slyší hlas své tety a Dan dokonce začal vídat duchy. Zatím je v pořádku (možná zdánlivém) pouze Jordan, ale mám pocit, že na něj dojde v závěrečné knize.

Nerada to říkám, Sanctum mě vážně zklamalo. Zatímco při čtení prvního dílu mi běhal mráz po zádech od samého začátku a nemohla jsem se zbavit pocitu neurčité hrůzy, tady mi autorčiny pokusy o navození děsivé atmosféry přišly k smíchu. Používala ohrané hororové rekvizity a celé pojetí příběhu na mě působilo moc lacině. Místo toho je svazek morbidní a nechutný, krev teče proudem (místy skoro doslova) a děsivé narážky nikde. Kam zahodila svoji obratnost?

Nemile mě překvapila i stránka překladu. Některé části mi připadaly příliš neobratné. Když jsem hledala vysvětlení, zjistila jsem, že první knihu překládal Jan Kozák, zatímco na zbývajících dvou pracovala Bronislava Grygová. Jenom doufám, že jsme si spolu v Sanctum nesedly, ale v Katakombách bych už na její styl měla být zvyklá a snad mi nebude tak vadit.

Závěrečnou knihou jsou Katakomby, odehrávající se rok po první knize. Odnesla jsem si z nich úplně jiný zážitek než z předchozího svazku, kde mě bavilo posledních sto stran. Tady byly první dvě třetiny knihy neskutečně děsivé, zatímco závěr si Rouxová bez promyšlení musela vycucat z prstu. Celá kniha sice měla logiku a příběh příjemně odsýpal, ale to nijak nezmenšovalo můj pocit, že moc na Asylum a Sanctum nenavazuje.

Jordan se stěhuje ke strýci do New Orleans a už cestou se hlavním hrdinům začnou dít nevysvětlitelné věci. Kdo je ten tajemný automechanik a proč jeho motiv autorka trochu nerozvedla? Jaké vysvětlení mají zprávy rozesílané studentem, který zemřel v předchozí knize?

Čekala jsem od čtení trochu víc, než jsem dostala ve druhém díle a co se příběhu týče, očekávání se mi splnilo. Zdaleka ne všechno ale bylo tak dokonalé, narazila jsem minimálně na dva překlepy. Možná jich tam bylo víc, tyhle mě prostě tahaly za oči. Mluvím o chybějících znacích nad písmenky. Poprvé to byl neexistující háček nad S, podruhé krátké i tam, kde mělo být dlouhé. Naštěstí to nijak nebránilo porozumění textu…

Sérii jsem úspěšně dočetla. A verdikt? Ve výsledku mě zklamala. Jsem srab a počítala jsem s tím, že se zblázním strachy, když ji vydavatel inzeroval jako hororovou sérii pro mládež. Z prvního dílu mě mrazí ještě teď, druhý byl neobvykle slabý a třetí zpočátku bezva, ale pak se děsivost někam ztratila. Je možné, že bych si čtením vypěstovala nebojácnost?