Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr

Když jsem si od nakladatelství YOLI nechala jako recenzní výtisk poslat Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr, pěkně jsem si naběhla. Z anotace jsem o knize měla zcestnou představu, že dostanu young adult urban fantasy. Při čtení jsem odhalila těžkou romantiku (a později kvanta dalších žánrů), ale nakonec šlo o něco docela jiného.  Jenomže: jak teď mám o příběhu něco napsat, abych se vyhnula spoilerům?

Ester Solarová je divná: každý den se převléká za jinou slavnou osobnost a už šest let si píše seznam všech věcí, které jí nahánějí strach. Vlastně se ani moc není čemu divit, když celá její rodina trpí Velkým strachem. Otec odmítá opustit sklep, matka se chorobně bojí smůly, brácha-dvojče zase tmy a dědeček má hrůzu z vody (vždyť mu sama Smrt řekla, že se utopí). Jen Ester zatím svůj Velký strach nenašla. Zato jedné deštivé noci potká mladého grázla, který ji nejdřív okrade a později jí pomáhá s fobiemi bojovat. Je to Jonah, nadšený amatérský filmař, jehož život také není právě jednoduchý.

Obálka knihy grafickým zpracováním na první pohled připomíná zamilovaný slaďák pro náctileté dívky, možná trochu říznutý hororem a fantasy, ale někde v polovině čtení člověku dojde, co jednotlivé symboly znamenají. Samozřejmě pokud si čtenář vystačí s povrchním pohledem na příběh, dostane pořádný balík romantiky. Když si troufne podívat se trochu hlouběji, odkryje válečný román a cosi na způsob severské krimi. Při dalším zkoumání se dočká příběhu plného metafor, kde si do poslední chvíle nemůže být jistý, na čem je. Svoji oblíbenou část si vybere nakonec každý.

Samotné čtení mi leckdy připomínalo jízdu na horské dráze. Děj byl zvláštně nevyrovnaný: prvních pár kapitol se mi zdálo tuctových, pak se příběh vyhoupl nepříliš vysoko, ale aspoň získal na napětí a romantika trochu ustoupila, aby se z něj vzápětí stal totální propadák. Vzápětí vystřelil raketově vzhůru a tuhle úroveň si udržel skoro až do konce. Posledních pár kapitol (rozepsaných snad nejpodrobněji) by se ve skutečnosti dalo převyprávět několika málo slovy, přestože měly nesporné kouzlo. Slabší části měly děj nejen nemastný neslaný, ale navíc obsahovaly i faktické chyby.  Zkuste pohladit motýla a zabijete ho.  Objasněte mi, jak je možné někoho probodnout kulkou (už z názvu je jasné, že to moc dobře nepůjde). A ukažte mi husu, která kouše! Vždyť nemá čím… ještě bych si dovedla představit, že štípe zobákem. Nebýt takových zarážejících detailů a nepřesností, rozhodně bych si knihu užila mnohem víc.

Co mě zaujalo vůbec nejvíc, byla postava Smrti.  Kdyby mluvila CAPSLOCKem a bez uvozovek, klidně bych se vsadila, že je to Smrť, který si na chvíli odskočil za stránek Zeměplochy. Podobné smýšlení, podobné zájmy, podobný charakter. Jen Smrt vytvořená Krystal Sutherlandovou je, jak se zdá, člověk z masa a kostí, oblečený (teoreticky) podle poslední módy a s lidskými vlastnostmi…

Zeměplocha nebyla jediná kniha, kterou jsem na stránkách našla. Místy se autorka netajila některými literárními vzory, ale kromě nich se v ději mihla Kronika rodu Spiderwicků od Holly Black, nebo Seznam přání od Eoina Colfera. Proč se tomu divím?  Někde jsem četla, že v literatuře už nejde vymyslet nic nového, protože všechno už bylo dávno napsané. Přesto je Skoro úplnýseznam těch nejhorších nočních můr zajímavou směsicí, která ve skutečnosti vůbec není tím, za co se vydává. Stačí jen mít odvahu odhalit pravdu…

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství YOLI.