Saturnin se vrací
Se Saturninem jsme se rozloučili
v létě v dědečkově sídle, zatímco se jeho pán vrátil do Prahy, kde se
rozvíjel jeho vztah se slečnou Barborou Terebovou. Uplynul celý rok, teta
Kateřina se podruhé vdala (shodou okolností je jejím vyvoleným opět továrník
František) a celá společnost se začátkem července znovu schází v dědečkově
vile, aby tu strávila část dovolené.
Až do téhle chvíle jsem byla
nadmíru spokojená, ale teď mi přišlo, že se příběh začíná opakovat. Jednotlivé epizodky
se až příliš podobaly těm z originálního dílu a humor už nebyl takový, jak
jsem si ho představovala. Nechci v žádném případě říct, že by byl špatný,
ale ke knize jsem přistupovala s poněkud přehnaným očekáváním, které se
nesplnilo.
Na druhou stranu se mi četla
mnohem líp, než skutečný Saturnin od Zdeňka Jirotky. Věty nebyly zbytečně
dlouhé, a přesto si zachovaly prvorepublikový charakter, řeč se nevyznačovala
takovou květnatostí, jak jsem byla zvyklá… Asi by se hodilo, kdybych napsala,
že za mě naprostá spokojenost, což by v žádném případě nebyla pravda. Musím se přidat k těm, kdo mají výhrady
k věčnému zdůrazňování romantického citu vypravěče ke slečně Barboře a
ubíjejícímu faktu: „Chtěl jsem se zeptat Saturnina, kde/jak se naučil…“ V několika
prvních kapitolách jsem s tím neměla nejmenší problém, jak se kniha
blížila do finále, objevovaly se tyhle dva motivy čím dál častěji, jako by
autor už neměl co říct, ale potřeboval splnit zadaný rozsah. Škoda, čekala jsem
trochu silnější literární zážitek.
Jestli se na Saturnin se vrací chystáte, přistupujte k němu jako k samostatnému
dílu, které shodou okolností nese jméno legendárního sluhy z kultovního humoristického
románu. Jedině tak se vyhnete zklamání.
Komentáře
Okomentovat