První dojmy z Olympusu E-PEN PL7

Hned ze začátku, čistě pro pořádek: tohle není reklama, i když, kdybych náhodou měla to štěstí a dostala foťák na zkoušku, neváhala bych.  Takhle jsem musela sáhnout hluboko do kapsy a pořídit si Olmypusek sama. Celkem dlouho jsem si na něj dělala zuby, ale do užšího výběru se dostaly i klasické digitální zrcadlovky a několik kousků od konkurenčních výrobců. Nakonec jsem zjistila, že pro moje účely bude nejlepší bezzrcadlovka s vyměnitelnými objektivy a PEN v těžkém boji zvítězil díky nesporné eleganci.

Dost zbytečného povídání, jak foťáček vypadá, kolik váží a jaké doplňky se k němu vyrábějí, to ví každý, nebo si to aspoň dovede vygooglit. Stejně snadno se dá zjistit, kdo v Čechách ho používá a určitě dokážete vyjmenovat přinejmenším pět úspěšných blogerek a youtuberek, které se tím nijak netají. Já s Olympuskem sdílím domácnost už pár týdnů (doslova) a za tu dobu by se už charakterové vady mohly projevit…

Začnu chválou – rychle ostří a má spousty kreativních programů, se kterými jsem si vydržela hrát celé odpoledne. Zatím se mi nejvíc zalíbila černobílá fotka, na které se dá zvýraznit jedna zvolená barva a možnost do jednoho obrázku sesadit víc fotek už během focení - trochu mi to připomíná pohlednice s více budovami z města. Většinou toho využívám při focení knih na Instagram. Celkem dobře se dá vyřádit jenom se základním objektivem, ale bylo mi jasné, že časem budu potřebovat i teleobjektiv, se kterým PEN vypadá dost legračně (jo, koupila jsem ho o pár dní později).

Nevýhod je trošku víc, ale to možná bude tím, že jsem se na ně zaměřila. Všichni na foťák pějí chválu, takže jsem si byla stoprocentně jistá, že nějaké odhalím.

První z nich je detail, který měl navíc snadné řešení, ale rozčiloval mě.  Krytka objektivu nebyla k tělu foťáku nijak přidělaná a já při focení musela hlídat, aby někam nezapadla. Pořídila jsem si tedy kožený kryt na základní objektiv (podle výrobce), ale s trochou šikovnosti ho zvládnu požívat i v kombinaci s teleobjektivem. A hlavně – je přidělávací!

Další můj záporný postřeh je závažnější. Foťák nemá žádnou vnitřní paměť a dost často se mi stává, že doma zapomenu kartu a vyrazím si ven chytit pár obrázků. Pak si spokojeně cvakám spouští a teprve na konci šílenství zjistím, že chybí karta. Kdyby byl PEN schopný uložit aspoň deset snímků, hned by to bylo veselejší. Naštěstí jsem se naučila s sebou nosit náhradní foťák (co kdyby se mi Olympusek vybil?!), ze kterého kartu prakticky nevyndávám. Už nejednou mě to zachránilo. Hlavně, že si kupuju nové paměťovky takřka pravidelně, abych jich měla zásobu – taky bych je s sebou měla začít nosit na fotovýpravy…!

Někde jsem se dočetla, že foťák je přímo vyvinutý pro blogery a youtubery. Nevím, co je na tom pravdy, v každém případě má výklopný displej: v úhlu 90° nahoru, což jsem nevyužila zatím ani jednou a ve 180° dolů. To je fajn na točení z ruky, selfie se mi tak moc nedaří, protože mám spoušť přes ruku. Asi se budu muset přihlásit do kurzu „jak se stát hadí ženou snadno a rychle“.  A když točím se stativem, taky to není žádná hitparáda: bojím se, že displej vylomím a ještě mám půlku obrazu zakrytou nohou od stativu. Možná bych měla sestrojit systém zrcadel, abych měla pod kontrolou vše potřebné. Nebylo by snazší, kdyby u dalšího modelu PENu byl displej sice výklopný, ale o 180° doleva?

Ačkoli tady teď na Olympus PEN PL7 dost nadávám, ve skutečnosti jsem si jeho koupí polepšila a můžu se kreativně víc vyřádit. Hodnocení?  Stoprocentní není nikdy nic, ale na 80% by foťáček dosáhl.