pondělí 26. února 2018

Dům U Zlatého prstenu: výstava Od niti ke košili

Na výstavu Od niti ke košili, konanou v Praze v domě U Zlatého prstenu, jsem vyrazila doslova na poslední chvíli. Odložit návštěvu jen o pár dní by znamenalo nenavštívit ji vůbec. A to by byla škoda, protože jsem konečně získala informace, které jsem marně hledala na Internetu.


Výstava o pozdně středověké módě Pražanů se konala hned ve dvou patrech zmíněného paláce nedaleko Týnského chrámu. V první fázi jsem se dočkala představení základních vláknozpracujících profesí. Možná by šlo návštěvu udělat trochu lépe a vysvětlit, kdo to byl soukeník a co znamenají další, dnes už nepoužívaná slova. I když je pravda, že jsem se mohla zeptat kurátorů, ale nechtěla jsem se s nimi vybavovat, protože mě odradili svou vtíravostí kdykoli jsem se začetla do výstavního panelu, přiskočili a zdůrazňovali fakta: „Praha měla pár desítek tisíc obyvatel a bylo tady několik stovek soukeníků. Jak se mohli všichni uživit?!“
Vážně skvělý, tohle jsem si zrovna přečetla na popisce.  A odpověď na kurátorovu otázku?  Asi  byli víc prozákaznicky orientovaní, ne jako dnešní nadnárodní řetězce.
Zajímavější byly další části, kde jsem si mohla opravdu na vlastní kůži vyzkoušet jednotlivé druhy přírodních vláken a překvapilo mě, že kopřivové kouše mnohem míň než ovčí. O přírodních vláknech jsem měla úplně jiné představy. Zpracované hedvábí je přece jemné a kluzké a vždycky jsem si přála z něj něco uháčkovat. Docela mě zklamalo, že bylo tak hrubé.
Poslední část výstavy mě zaujala nejvíc. Na laboratorních miskách jsem si mohla prohlédnout jednotlivá přírodní barviva. Před časem jsem si chtěla zkusit takhle obarvit bavlnu, nebo ovčí rouno, ale našla jsem jen informaci, čím barvit nahnědo. Jenomže jak dosáhnout ostatních barev?


A pak jsem v posledním sále zahlédla repliky dobového oblečení.  Umět líp šít, klidně bych si takový kousek vyrobila. Čistě pro radost. Místo toho jsem si nafotila vzory na tkaní a pletení a až budu mít čas, aspoň na něco použiju dobový vzoreček.



Když to vezmu kolem a kolem, výstava úplně špatná nebyla a našla jsme si v ní něco zajímavého, ale celkově to zase žádný zázrak nebyl. Na druhou stranu je dost možné, že ji vinou kurátorů hodnotím trochu hůř, než si opravdu zaslouží…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Ivana Nováková: Pohádky o čarodějích

Čím jsem starší, tím radši čtu pohádky. Tedy… pohádky, v žádném případě bych netvrdila, že by se kniha s titulem Pohádky o čarodějích da...