Čtenář z vlaku v 6.27

Chlapík, který o sobě smýšlí jako o popravčím knih. Román ověnčený mnoha francouzskými literárními cenami. Úryvky ze zachráněných knih. Cesta do práce, která zaměstnance nebaví. Věčná samota ve společnosti zlaté rybky. Nic z toho k sobě zdánlivě nepatří, a přesto to všechno dokázal spojit Jean-Paul Didierlaurent ve svém Čtenáři z vlaku v 6.27.

S četbou knih, které mě nakonec zaujmou, většinou dlouho váhám. Obvykle mají nezvykle pojatou obálku, anotace slibuje děj, s jakým se nemůže nic z toho, co jsem dosud četla, rovnat, ale takové publikace mě zároveň odrazují. Budu jim vůbec rozumět?  A co když se u četby budu nudit? Čtenář z vlaku… byl právě jednou z nich a ke koupi mě zpočátku nepřesvědčil ani fakt, že už dávno není nejčerstvější novinkou a Knižní klub ho nabízí se slevou.

V první chvíli jsem si z neznámého důvodu myslela, že půjde o dílo podobné Orwellovu 1984, nebo něco na způsob 451 stupňů Fahrenheita od Bradburyho. Proč by jinak někdo zachraňoval útržky knih a předčítal je každé ráno svým spolucestujícím ve vlaku? Hned několik prvních stránek mě vyvedlo z omylu, hlavní hrdina, pokud se mu tak dá vůbec říkat, pracuje v podniku, kde se ze starých knih vyrábí nový papír a každý den z vraždícího stroje, který obsluhuje, vytáhne několik uvízlých knižních listů.

Zdánlivě obyčejný člověk přeci nemůže zažít příhody hodné knižního zpracování, chtělo by se možná namítnout, ale měla jsem pocit, jako bych v příběhu odhalila něco Hrabalovského. Pokaždé, když jsem začínala tušit, jaký je hrdinův život, odkryl autor další kousek skládačky a všechno bylo rázem jinak. Nikdy sice nedošlo k žádné velké akci, spíš to všechno byly běžné životní okamžiky vytažené Didierlaurentem na světlo a prohlížené pod mikroskopem.

Během čtení jsem nevěděla, co si o knížce mám myslet a nejsem si tím jistá ani teď. Čekala jsem od ní snad všechno, ale rozhodně ne to, co jsem nakonec dostala. Příběh nevyzpytatelný jako samotný život a závisí jedině na čtenáři, co si z něj odnese. Skoro teď mám chuť sednout si do vlaku a předčítat přítomným z namátkou vybraných knih… Ani se nedivím, že získal tolik ocenění.