Boj sýrů: který mi chutnal nejvíc?

Sýry můžu, ale jsme dost vybíravá. Rozhodně nejím tavené, kozí a ovčí jen občas a musím je nejdřív ochutnat u výrobce a z tvrdých se zas vyhýbám Ementálu a jemu podobným. Většinou neocením ani ušlechtilou plíseň a vyzrálou vůni. I když… závisí na tom. Občas se plácnu přes kapsu a rozhodnu se ochutnávat.

Gervais Délicatese salade se 4 druhy ořechů mě zaujal kombinací mléčného výrobku a skořápkových plodů. Chuť jsem si nedovedla pořádně představit a přidala ho k nákupu.

Balení spíš než sýr evokuje luxusnější jogurt. Údajně jde o francouzskou novinku, která nabízí ještě variaci česnek-bylinky. Nic proti, ale tohle spojení se mi zdá dost otřepané,  chtělo by to něco neobvyklejšího. Na druhém boku kelímku jsem našla recept na salát. Mohl by být poživatelný, časem ho budu muset vyzkoušet.

Samotný obsah kelímku mě potěšil. Kousky sýru se netopí v žádném nálevu, a přesto jsou krásně vláčné. Konzistencí připomínají hustší tvarohovou pomazánku, do které jsou přimíchané nasekané ořechy. Jen nechápu – všude se psalo o sýrových kostičkách a já dostala kulaté špalíčky. Což ovšem nic nemění na chuťovém zážitku.

Harzinger Minis s kmínem  není zrovna zástupcem mých favoritů. Dal by se připodobnit olomouckým tvarůžkům, jen nemá tak výraznou vůni. Dřív jsem se takovým lahůdkám vyhýbala, teď mi zachutnaly syrečky naložené s česnekem a cibulí, takže kdyby mě Harzinger neuspokojil zasyrova, ještě bych ho využila jinak.

Má trochu tvrdší kůrčičku, zdánlivě oschlou, ale uvnitř je příjemně mazlavý. Co se kmínu, zmíněného v názvu týče, žádná sláva: v balení 6-ti kousků (115g) jsem našla deset zrníček (a to se bojím, že nadsazuju).

Budu upřímná: syrový jako zobání k televizi mě nijak nenadchl. Naložit jsem ho nezkoušela, ale skvěle funguje v toustech, za vydatné podpory koření. Když nic jiného, hezky se táhne a dodá jídlu šmrnc.

Diplomat plnotučný sýr s kmínem patří do skupiny, kterou bych si běžně nedopřála. Nicméně nejlíp ze všech splnil moje požadavky na dobrý sýr.

Chuťově bych ho připodobnila Goudě, má poměrně jemnou chuť, která zvýrazňuje kmín. Ten je oproti Harzingeru zapracovaný do celé sýrové hmoty a nejenže na plátcích zajímavě vypadá, ale opravdu je ve výrobku cítit. Směle se může řadit k sýrům, jejichž konzumaci si člověk opravdu vychutná.

To, že folie obalu má elegantní hnědavé odstíny a není přeplácaná mnohobarevnou grafikou, beru jako bonus. Údajně by se přebal měl dát otevřít a zas zavřít, ale mně se to přes několik pokusů nepovedlo. Přijde mi to jako jediná chyba na kráse jinak zajímavého zboží.