Bez spojení není vedení a bez pakárny není vojna

Číst si o základní vojenské službě v době normalizace, když jsem tu dobu nezažila? Ke knize Bez spojení není vedení a bez pakárny není vojna z pera Jiřího Gleta jsem přistupovala poněkud rozpačitě: budu tomu vůbec rozumět? A nebude mě kniha nudit?

Hned na první stránce mě autor uklidnil. Pro nezasvěcené vysvětluje dobové pojmy a snaží se přiblížit situaci na konci 70. let minulého století. Jak v té době vypadala povinná základní vojenská služba?

Nutno přiznat, čekala jsem od e-knihy trochu jiný zážitek, něco na způsob Gletových zážitků z vojny. Ne že by se takové části v knize neobjevily, ale na můj vkus to bylo přece jen trochu málo. Stejný problém jsem měla i s přímou řečí. Spíš než dějový příběh jsem dostala prostý popis událostí, což je styl, který mě málokdy nadchne. Proto Bez spojenínení vedení… bylo zářnou výjimkou, potvrzující pravidlo: četlo se mi nečekaně dobře a snadno a i když autor ve službě ne vždy zažíval světlé chvilky, působilo nadmíru optimisticky. To se o většině knih z vojenského prostředí říct nedá.

Další nespornou výhodou je autorův styl.  Vzhledem k jeho věku jsem se bála kamenného slohu a květnaté řeči, místo toho dobu nenuceně přibližuje mojí generaci (narozených v 90. letech). Je čtivý, svěží, nezabíhá do zbytečných podrobností… Skoro se mi chce říct: co víc si přát? Korektora! Čas od času mi čtení znechutil neodpovídající pád podstatného jména, překlep (Y/A je při psaní na PC častý hřích u všech autorů), nebo chybějící písmeno na konci slova. Sice jsem si správnou verzi domyslela, ale požitek z uměleckého díla byl v tahu.

Když opomenu tenhle častý nedostatek současné literatury, jsem vlastně spokojená. Konečně jsem pochopila některé detaily z vojenského života a možná sáhnu po nějaké populárně-naučné knize o československé armádě, abych si rozšířila znalosti.

Zdroj obrázku: kknihy.cz