Terry Pratchett: Pastýřská koruna

Na sira Terryho a jeho Zemĕplochu nedám dopustit, takže je pochopitelné, že když vyšla jeho poslední kniha Pastýřská koruna, musela jsem si ji hned sehnat a přečetla jsem ji přednostnĕ.

---

Podle nĕkterých recenzentů jde o příbĕh pro dĕti. To bych se tedy hádala: jak se nĕkde objeví stařenka Oggová, veškerá morálka je v tahu. Kdo Zemĕplochu čte, ví, co tím myslím. Jestli pro dĕti, tak jedinĕ pro hodnĕ odrostlé, skoro dospĕlé. Možná.

Další vĕc, která mĕ na recenzích zaujala, bylo, že kdyby spisovatel nezemřel, vyšlo by ještĕ nĕkolik dílů. To vlastnĕ potvrzuje i doslov, ale z dĕje jsem usoudila, že by se mu psalo ohromnĕ tĕžce, když se v Pastýřské korunĕ systematicky zbavuje nejvýraznĕjších postav série. Jenomže do jeho hlavy nevidím, třeba by je pro další psaní ani neptřeboval...

Když to vezmu kolem a kolem, je to moje  první setkání v mladou čarodĕjkou Toničkou Bolavou a jejími Fígli. Nikdy jsem nemĕla odvahu po jejích příbĕzích sáhnout, jsem zavilý smrťofil, proto jsem logicky upřednostňovala knihy jako Mort, Sekáč, Otec prasátek nebo Tĕžké melodično. Musím však uznat, že čarodĕjky mají taky nĕco do sebe. A příbĕh? Po smrti jedné ze starších v horách Beraní hlavy se má Tonička ujmout její usedlosti a starat se i o její klienty. Jenže má dost staarostí se svým územím a do svĕta lidí se tlačí proradní elfové, kteýrm by se mĕla postavit. Tlak na ni ovšem vyvíjejí také čarodĕjky, na nové místo prý podle nich nebude stačit a leckterá z nich by ho dokázala zastávat mnohem lépe. Tonička je mezi dvĕma mlýnskými kameny a do poslední stránky není jasné, jak se jí povede situaci vyřešit.

Kniha mĕ navnadila a až dočtu další Pratchettova díla, sáhnu po nĕkterém z předchozích Toniččiných dobrodružství...