Arnošt Goldflam: Standa a dům hrůzy
Jako správný knihomol přečtu všechno a kolikrát sáhnu i po knihách, na které jsem už dávno trochu velká. Teď to byl příbĕh Standa a dům hrůzy od Arnošta Goldflama.
V nájemním domĕ vedle bytu rodiny Neskutečných je už dlouho prázdný kvartýr, do kterého se v blízké dobĕ mají nastĕhovat noví nájemníci. Nikdo o nich nic neví a ani majitelé domu o nich neposkytují příliš informací, sami asi pravdĕpodobnĕ moc netuší. Když nic jiného, přistĕhovalci vypadají na zazobané podivíny, platí zlatem (doslova) a mají spousty divných zájmů. Vlastnĕ z nich jde torchu strach, přestože hlavní hrdina Standa je v první chvíli jejich neobvyklostí nadšený. Není se moc čemu divit: v domĕ nemá žádné kamarády a v sousedním bytĕ na nĕj čeká dobrodružství.
Jak moc mĕl pravdu se dozví jen o pár hodin pozdĕji po setkání s paní a panem Rozkošnými. Co možná původnĕ vypadalo jako váborná zábava, se najednou promĕní v boj o holý život. Noví sousedé se nebojí výhružek a mají v záloze plán, z nĕhož bĕhá mráz po zádech. Povede se vůbec Neskutečným a dalším ovyvatelům uniknout ze spárů všehoschopného páru šílenců?
V první chvíli jsem si myslela, že kniha bude mít hororový nádech. Co jiného ve vás evokuje popis žlutého záblesku očí a nehtů nalakovaných krvavým lakem? Dokonce i samotné vzezření nových obyvatelů odkazuje na příbĕh když ne hororový, pak alespoň strašidelný. O nĕkolik stránek pozdĕji se z nĕj sice vyklube nĕco podstatnĕ jiného, ale v první chvíli mi naskakovala husí kůže.
A moje hodnocení? Popravdĕ: jsem zklamaná. Čekala jsem nĕco mnohem propracovanĕjšího a důmyslnĕjšího, místo toho jsem dostala úsmĕvnou publikaci, plnou rádoby temného napĕtí. Víc naivní a nereálný příbĕh jsem si snad ani nemohla přát. Bez urážky, nechala jsem se nachytat na lákavý titulek a skutek utek. Bohužel.
Komentáře
Okomentovat