Aby si člověk nemusel pamatovat

Kdykoli zavítám na jakékoli stránky s háčkařskou a pletařskou tématikou, jejich autoři pějí chvály na počitadla řad. Pomůcka, kterou jistě ocení každý kreativec, říkají celému světu, až nakonec přesvědčili i mě, abych si aspoň jedno pořídila.

Je to pár dní, co jsem se stala šťastnou majitelkou počitadla řad a samozřejmě jsem hned vyzkoušela, co taková věcička umí. Na paměti jsem celou dobu měla, že od téhle chvíle si nemusím počítat, kolikátou řadu dělám a u složitějších kousků si ani nemusím na kus papíru dělat čárky, abych se u druhého rukávu nespletla.

Podle výrobce se prý klidně můžu dívat na televizi a štrikovat při tom, na konečnou podobu výrobku to nebude mít žádný vliv. Nabízel mi stoprocentní relax, při kterém vůbec nemusím přemýšlet, stačí jsen na konci každé řady pootočit regulačním kolečkem.

Jenže ouha! - to byl právě kámen úrazu. Dokončí řadu, přidám dodatečná řetízková oka a jedu dál. Vždyť mám přece počitadlo, proč se nervovat?! A tak pořád dokola, až jsem byla s délkou kousku spokojená. Zakončím poslední řadu, kouknu na počitadlo, a tam se mi pořád pošklebuje nula!

Teď si říkám: zlatá stařičká Dopleta od známých! Ta si počítá sama, a když nezapomenu počitadlo u nového výrobku vynulovat, dokonce je to většinou i správně.

A pak že si prý nemusím nic pamatovat...!