Recenze: Pět domácích prostředků nahradí celou drogerii

Tohle je už kdovíkolikátá verze článku. Radši jsem je přestala počítat, protože kniha Pět domácích prostředků nahradí celou drogerii z nakladatelství Kazda se četla skoro sama, ale pak jsem chtěla vyzkoušet tuhle radu a další a ještě jednu a nový post jsem upravovala a upravovala, až jsem se v něm nevyznala ani já sama. Takže teď čtete konečnou podobu. Snad.

Jak už název knihy napovídá, příručka je o tom, jak drahé čistící prostředky (které navíc nejsou nijak zvlášť přátelské k životnímu prostředí) nahradit pěti surovinami, které s velkou pravděpodobností najdete doma. Šetří přírodu a i když se to na první pohled nezdá, nezruinují vás. To jsou podle mě hlavní přednosti a pak už se můžete radovat z řady drobností: připravíte si koncentraci a množství, jaké potřebujete, s pomocí pár kapek esenciálního oleje budou vonět přesně podle vašich představ... A pak je tu jedna nevýhoda: na jejich přípravu musíte věnovat trochu víc času, než když si půjdete do drogerie koupit lahev jaru. Podle návodu zkouším vyrobit univerzální čistič a údajně bude za čtyři týdny hotový. Ještě budu muset nějakou dobu počkat.

Ať jsou výrobky sebelíp popsané, je potřeba používat zdravý selský rozum. Ani nakladatel, ani autoři neručí za veškeré návody a případné komplikace při jejich používání. Na to je potřeba celou dobu pamatovat a pokud vám některé prostředky přijdou příliš nebezpečné, upravit si je podle svého. Zkoušela jsem si takhle vyrobit pleťovou vodu a v návodu stálo, že do ní patří ocet. Dovedete si představit, jak si ocet (jedno jaký) roztíráte vatou po obličeji?! Představit si to sice dovedu, ale u toho taky zůstane, nemusím vyzkoušet všechno a v roztoku nakonec skončila lžíce citronové šťávy, která má taky dezinfekční účinky. Zrovna tenhle recept funguje a je i poměrně rychlý.

Celkově mi kniha připomíná rubriku v časopisech pro ženy, kde redakce zveřejňuje „babské“ rady svých čtenářek. Každý přece ví, že vodní kámen z rychlovarné konvice dostane pomocí octa. Nebo že se zelenina uvaří rychleji, když se do hrnce dá trošku jedlé sody. Nemám nic proti, takové rady se hodí mít někde při ruce, protože když pak budou potřeba, kde je má člověk honem hledat? Obecně však publikace obsahuje víc skutečných receptů, kde je nutné v určitém poměru smíchat několik typů surovin, povařit je, nechat vychladnout a teprve potom používat.

Co mi na knize vadilo nejvíc, byla jistá neuspořádanost. Autorský tým mi chvíli vykal a chvíli tykal, občas v jednom recceptu vytřídal obě možnosti. Na čtivosti to sice nijak zvlášť neubírá, ale rušilo mě to a nevím, co si teď o autorech myslet. Na druhou stranu to svým způsobem chápu, kniha je sestavená z internetových příspěvků webu, který se zabývá právě šetřením životního prostředí a každý přispěvatel pravděpodobně píše tak, jak je mu nejpříjemnější. Jen mi přijde, že by to pro knižní verzi propříště chtělo trochu sjednotit...