Cizinec

Knihy Ursuly Poznanski můžu, ale stejně jsem dlouho váhala, než jsem si pořídila její letošní novinku Cizinec. Hlavním důvodem bylo, že na knize nepracovala sama, ale vytvořila autorskou dvojici s Arno Strobelem, spisovatelem, o jehož existenci jsem neměla ani tušení. Anotace sice slibovala čtení, na jaké jsem od Poznanski zvyklá – cosi na pomezí krimi a psychothrilleru, jenže s přítomností druhého autora jsem se nemohla smířit. Co když se mi jeho styl nebude líbit?

Kniha vyšla začátkem letošního roku, já se rozhodla zariskovat a výtisk si pořídit až teď. Než mi přišla knižní zásilka, vrtalo mi hlavou, jestli jsem neudělala chybu, jestli by nebylo rozumnější zajít pro knihu do kamenné prodejny, kde bych si ji mohla v klidu prolistovat, než si ji kupovat přes eshop? Ale už byla dávno na cestě… Pak mi ještě dlouho ležela na poličce, než jsem se opravdu odhodlala ji přečíst.

Ne, chybu jsem vážně neudělala. Spíš mě mrzí, že jsem si výtisků nekoupila víc – všem jsem nadšeně spoilerovala, o čem je – takhle bych se mohla omezit jenom na: „Jo, je fajn. Na – tady máš a koukej si ji přečíst!“ Smůla, jestli ji chcete, musíte si ji sehnat sami. Můj výtisk nedostanete! A na co se potom můžete těšit? Jo bydlí sama v pronajatém domě, když se jednou večer u ní objeví naprosto cizí muž a tvrdí jí, že je jejím snoubencem, což Jo logicky považuje za nesmysl. Bojí se ho a pochybuje o jeho zdravém rozumu. Tolik první kapitola, druhá (a každá další sudá) je psaná právě z pohledu cizince – Erika, který naopak zpochybňuje snoubenčino duševní zdraví. Ale třeba se opravdu zbláznil on a teď se snaží přesvědčit naprosto cizí ženu, aby hrála jeho choromyslnou hru? Vypadá to na neřešitelnou situaci. Je vůbec nějaká naděje, že by se události obrátily k lepšímu?

Víc prozradit nemůžu, snad jen, že místy budete mít pocit, že čtete variaci knihy Mozek od Robina Cooka, ale na to zase rychle zapomeňte, jinak budete uvažovat nad něčím jiným a uniknou vám důležité informace. Možná vás ještě upozorním: připravte se na situace, kdy byste knihu nejradši odložili a zapomněli na ni. Zkuste se překonat – rozuzlení stojí za to.

Na každé knize je samozřejmě něco, co se člověku moc nezamlouvá. Sami už jste asi přišli na to, že nejčastěji nadávám na gramatiku. I v Cizinci bych sice našla pár věcí, které mi v tomhle ohledu byly proti srsti, ale podstatně víc mi vadilo, že se jméno hlavní hrdinky zkracuje na Jo. Často pak přišla situace, kdy Erik prohodil: „Jo, měla bys udělat to či ono.“ A mně hrozně dlouho trvalo, než mi došlo, že nemyslí: „Heleď, teď mě napadlo, že by bylo bezva, kdyby…“ ale oslovuje svoji partnerku. Jak jsem se nakonec popasovala s dvojicí autorů? Vlastně na tom nebylo vůbec nic divného a maximálně jsem si čtení vychutnala. Vneslo to nový pohled na události a kniha mi přišla napínavější… Nevíte náhodou někdo, jestli se nechystá další společné dílo? A kdy bude překlad?