Skoro úplný seznam těch nejhorších nočních můr
Když jsem si od nakladatelství YOLI nechala jako recenzní výtisk poslat Skoro
úplný seznam těch nejhorších nočních můr, pěkně jsem si naběhla. Z anotace
jsem o knize měla zcestnou představu, že dostanu young adult urban fantasy. Při
čtení jsem odhalila těžkou romantiku (a později kvanta dalších žánrů), ale
nakonec šlo o něco docela jiného. Jenomže:
jak teď mám o příběhu něco napsat, abych se vyhnula spoilerům?
Ester Solarová je divná: každý
den se převléká za jinou slavnou osobnost a už šest let si píše seznam všech
věcí, které jí nahánějí strach. Vlastně se ani moc není čemu divit, když celá
její rodina trpí Velkým strachem. Otec odmítá opustit sklep, matka se chorobně
bojí smůly, brácha-dvojče zase tmy a dědeček má hrůzu z vody (vždyť mu
sama Smrt řekla, že se utopí). Jen Ester zatím svůj Velký strach nenašla. Zato jedné
deštivé noci potká mladého grázla, který ji nejdřív okrade a později jí pomáhá
s fobiemi bojovat. Je to Jonah, nadšený amatérský filmař, jehož život také
není právě jednoduchý.
Obálka knihy grafickým zpracováním
na první pohled připomíná zamilovaný slaďák pro náctileté dívky, možná trochu
říznutý hororem a fantasy, ale někde v polovině čtení člověku dojde, co
jednotlivé symboly znamenají. Samozřejmě pokud si čtenář vystačí s povrchním
pohledem na příběh, dostane pořádný balík romantiky. Když si troufne podívat se
trochu hlouběji, odkryje válečný román a cosi na způsob severské krimi. Při dalším
zkoumání se dočká příběhu plného metafor, kde si do poslední chvíle nemůže být
jistý, na čem je. Svoji oblíbenou část si vybere nakonec každý.
Samotné čtení mi leckdy
připomínalo jízdu na horské dráze. Děj byl zvláštně nevyrovnaný: prvních pár
kapitol se mi zdálo tuctových, pak se příběh vyhoupl nepříliš vysoko, ale aspoň
získal na napětí a romantika trochu ustoupila, aby se z něj vzápětí stal
totální propadák. Vzápětí vystřelil raketově vzhůru a tuhle úroveň si udržel
skoro až do konce. Posledních pár kapitol (rozepsaných snad nejpodrobněji) by
se ve skutečnosti dalo převyprávět několika málo slovy, přestože měly nesporné
kouzlo. Slabší části měly děj nejen nemastný neslaný, ale navíc obsahovaly i
faktické chyby. Zkuste pohladit motýla a
zabijete ho. Objasněte mi, jak je možné někoho
probodnout kulkou (už z názvu je jasné, že to moc dobře nepůjde). A ukažte mi
husu, která kouše! Vždyť nemá čím… ještě bych si dovedla představit, že štípe
zobákem. Nebýt takových zarážejících detailů a nepřesností, rozhodně bych si
knihu užila mnohem víc.
Co mě zaujalo vůbec nejvíc, byla
postava Smrti. Kdyby mluvila CAPSLOCKem
a bez uvozovek, klidně bych se vsadila, že je to Smrť, který si na chvíli
odskočil za stránek Zeměplochy. Podobné
smýšlení, podobné zájmy, podobný charakter. Jen Smrt vytvořená Krystal
Sutherlandovou je, jak se zdá, člověk z masa a kostí, oblečený
(teoreticky) podle poslední módy a s lidskými vlastnostmi…
Zeměplocha nebyla jediná kniha, kterou jsem na stránkách našla. Místy
se autorka netajila některými literárními vzory, ale kromě nich se v ději mihla
Kronika rodu Spiderwicků od Holly
Black, nebo Seznam přání od Eoina
Colfera. Proč se tomu divím? Někde jsem
četla, že v literatuře už nejde vymyslet nic nového, protože všechno už
bylo dávno napsané. Přesto je Skoro úplnýseznam těch nejhorších nočních můr zajímavou směsicí, která ve skutečnosti
vůbec není tím, za co se vydává. Stačí jen mít odvahu odhalit pravdu…
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství YOLI.
Komentáře
Okomentovat